Čtvrtá vláda Helmuta Kohla (1990-94)
Přestože zkušený politik Helmut Kohl byl západoněmeckým kancléřem už od roku 1982, jeho čtvrtá vláda byla i pro něho přelomová. Jako první od konce druhé světové války totiž zastupovala všechny Němce, neboť v říjnu 1990 došlo ke sjednocení NSR s NDR.
Kohlova vláda vzešla z voleb konaných v prosinci 1990, v nichž zvítězila Křesťanskodemokratická unie (CDU) se ziskem 36,7 % hlasů (bavorská koaliční CSU získala dalších 7,1 %) před Sociálnědemokratickou stranou Německa (SPD) s 33,5 % a Svobodnou demokratickou stranou (FDP) s 11 %. Vládní koalice následně vznikla ze stran CDU/CSU a FDP, které získaly pohodlnou většinu 398 z 662 křesel.
CDU zároveň získala z 19 ministerských postů 11 a navíc post kancléře pro svého lídra. Místokancléřem a zároveň ministrem zahraničí se stal Hans-Dietrich Genscher (FDP), ministrem vnitra Wolfgang Schäuble (CDU), ministrem financí Theo Waigel (CSU). Ve vládě usedla jako ministryně žen a mládeže i budoucí kancléřka Angela Merkelová (CDU).
Pátá vláda Helmuta Kohla (1994-98)
Pátá a zároveň poslední vláda Helmutha Kohla (CDU), který úřad kancléře zastával už od roku 1982 (lídrem strany byl dokonce ještě o devět let déle), vzešla z druhých voleb konaných po sjednocení Německa (1990) v roce 1994.
Kohl ve volbách do Bundestagu dovedl tradiční koalici s CSU ke čtvrtému vítězství za sebou, přestože tentokrát nebylo ani zdaleka tak přesvědčivé jako například o čtyři roky dříve. Jako vítězové se totiž mohli cítit i konkurenční sociální demokraté (SPD), kteří získali 36,4 % hlasů právě před CDU s 34,2 %. Ta však mohla přičíst 7,3 % sesterské CSU, která skončila na třetím místě. Koalice (stejně jako už od roku 1982) tak vznikla ve složení CDU/CSU a FDP (svobodní demokraté), která získala většinu 341 křesel z 672 možných.
Celkem 10 z 17 ministerských postů plus post kancléře získala CDU, čtyři ministerstva získala CSU, tři FDP. Místokancléřem a ministem zahraničí se stal Klaus Kinkel (FDP), ministrem vnitra Manfred Kanther (CDU), ministrem financí jako v předchozí vládě Theo Waigel (CSU). Ve vládě se však objevili i další v budoucnu vlivní političtí představitelé jako Angela Merkelová (ministryně životního prostředí) nebo Horst Seehofer (ministr zdravotnictví).
První vláda Gerharda Schrödera (1998-2002)
Volby do německého sněmu v roce 1998 ukončily dlouhou dominanci Křesťanskodemokratické unie (CDU), která zemi v čele s kancléřem Helmutem Kohlem vládla od roku 1982.
Po zisku 40,9 % hlasů se přesvědčivým vítězem voleb stala Sociálnědemokratická strana (SPD) s předsedeou Gerhardem Schröderem, jenž se posléze stal kancléřem. Koaličním partnerem se stala strana Spojenectví 90/Zelení se ziskem 6,7 % hlasů. Celkem vládní koalice obsadila 342 z 666 křesel.
Druhá vláda Gerharda Schrödera (2002-05)
Stejně jako o čtyři roky dříve volby do německého spolkového sněmu v roce 2002 vyhrála Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) pod vedením Gerharda Schrödera, která si ziskem 38,5 % hlasů udržela náskok 9 procentních bodů na druhou CDU. V koalici s SPD opět zasedli Zelení, kteří si polepšili na 8,6 % hlasů. Celkem tak měli k dispozici většinu 306 z 603 poslanců sněmu.