Pravěk a starověk
Evropský kontinent už od starověku patřil mezi nejvyspělejší regiony světa, centry vojenského, politického, kulturního nebo filozofického pokroku bylo starověké Řecko a Řím.
Středověk
Po zániku Římského impéria nastalo v důsledku vpádu kočovných kmenů z východu tzv. stěhování národů a civilizační útlum. Situace se zhruba od 8. století začala stabilizovat a vznikat trvanlivější územní celky.
Novověk
Několik významných událostí nastalo v 15. století: Objevily se snahy o reformaci katolické církve, jejímž nejvýznamnějším prosazovatelem se zpočátku stali čeští husité. Turci (Osmané) v roce 1453 dobyli Konstantinopol (dnešní Istanbul), čímž se jim otevřela možnost expanze na Balkán a dále do střední Evropy. V roce 1492 pak skončila tzv. reconquista, tedy znovudobytí Pyrenejského poloostrova katolíky, a zároveň byla Kryštofem Kolumbem pro Evropu objevena Amerika, čímž započala éra kolonizace a bohatnutí kolonizačních mocností (Španělska, Portugalska nebo Anglie).
Nejpozději v průběhu 17. století však většinu evropských mocností zasáhly rozsáhlé náboženské nepokoje, které vedly i k třicetileté válce, jež sice vedly k nábožnskému smíru, ovšem za cenu značných obětí a hospodářského úpadku zejména v zemích Svaté říše římské.
1650-1789
V 17. a 18. století se v Evropě prosadilo osvícenství, které vedlo k rozsáhlým politickým, společenským a ekonomickým reformám. Vrcholem tohoto vývoje byla francouzská revoluce v roce 1789. Na konci 18. století v souvislosti s vynálezem parního stroje začala v západní Evropě průmyslová revoluce, která se následně přelila i do dalších koutů Evropy a světa.
Velká francouzská revoluce a napoleonské války
Revoluce ve Francii nakonec vedla k napoleonským válkám, ukončeným na Vídeňském kongresu v letech 1814-15, jenž vedl k rozsáhlým územním úpravám.
19. století
Rozsáhlé revoluční nepokoje se v evropských zemích objevily ještě na přelomu let 1848-49, ovšem k výraznějším změnám nedošlo.
Symbolem hospodářského pokroku v 19. století se i přes počáteční nedůvěru obvytelstva stala železnice, jejíž význam si rychle uvědomily téměř všechny země i soukromé společnosti.
V průběhu 19. století došlo k nárůstu nacionalismu, došlo ke sjednocení Německa i Itálie. Problémy s mnohonárodnostním složením měli Rakušané, kteří zejména vlivem prohrané války s Pruskem v roce 1866 museli podstatnou část vlády nad Uhry předat Maďarům, čímž vzniklo Rakousko-Uhersko. Rozmach nacionalistických nálad vznikl i na Balkáně, který byl z větší části pod nadvládou Osmanské řiše.