Pojem „Střední Evropa“ je poměrně nový, neboť se poprvé objevil až v 19. století. Její vymezení je poměrně nejednoznačné. Bez pochybností jsou do tohoto regionu zařazovány Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko jako zástupci tzv. Višegrádské čtyřky (V4), v některých přístupech pak i další státy či regiony bývalého Rakouska-Uherska (Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, regiony v severní Itálii: Furlánsko-Julské Benátsko a Tridentsko-Horní Adiže; Ukrajině: Halič, Bukovina; Rumunsku: Transylvánie, Banát; Srbsku: Vojvodina). V některých konceptech jsou jako střední Evropa považovány i pobaltské státy Litva, Lotyšsko a Estonsko, které byly od středověku historicky spjaty s výrazným kulturním, politickým a náboženským vlivem Západu. Případně je sem někdy zařazováno i Německo (či alespoň regiony v bývalé NDR, které ve druhé polovině 20. století sdílely příslušnost k Východnímu bloku), zejména díky rozsáhlým německým menšinám ve střední Evropě a celkově vlivu na dění ve vyjmenovaných zemích.
Střední Evropa je již odedávna místem politických, ale i kulturních a náboženských střetů mezi Západem a Východem. Stávala se terčem expanze německých útvarů ze západu (Rakousko, Prusko, Německá říše), Ruska (a později SSSR) z východu. Historicky významné země v důsledku toho na dlouhá staletí ztrácely samostatnost (Země Koruny české, Polsko). Střední Evropa je zároveň domovem národů různého etnického původu (Germánů, západních a jižních Slovanů nebo Ugrofinů – Maďarů, případně Estonců).