Slovensko v roce 1900 bylo součástí Rakouska-Uherska. Jeho územní celek byl nazýván Horními Uhry. Vzhledem k příslušnosti k Rakousku-Uhersku se účastnilo aktivních bojů v první světové válce.
Po první světové válce se Slovensko stalo součástí nově vzniklého Československa, které se soustředilo na jeho modernizaci a zkvalitnění životního standardu. Mezi českými zeměmi a Slovenskem postupně začalo docházet k pnutí a slovenskému tlaku na větší autonomii.
V březnu 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost, fakticky však bylo loutkovým státem nacistického Německa s autoritativním režimem. Slovensko v té době ovládla klerofašistická (spojuje fašismus s náboženskými prvky) Hlinkova slovenská lidová strana vedená Jozefem Tisem. Země aktivně spolupracovala s Německem na deportaci židů a Romů do koncentračních táborů.
Po druhé světové válce se Slovensko stalo opět součástí Československo, čímž se z poraženého spojence Německa ocitlo na straně vítězů druhé světové války. V roce 1948 se Československo stalo součástí východního bloku pod vlivem Sovětského svazu. V 60. letech se na Slovensku začala projevovat vlna národního uvědomění, která vedla v roce 1968 ke snaze o reformy v rámci Pražského jara. Tyto reformy byly záhy potlačeny s příchodem okupačních vojsk (vojsk Varšavské smlouvy). V roce 1989 začal v Československu proces demokratizace, což postupně vedlo k sametové revoluci a pádu komunistického režimu. V roce 1993 proběhlo rozdělení Československa na samostatné Česko a Slovensko.