Trianon
Maďarsko bylo počátkem roku 1900 stále součástí Rakouska-Uherska, již tehdy ale existovala velmi hlasitá hnutí, která bojovala za nezávislost Maďarska. Poté, když v roce 1905 vznikla Maďarská sociálně-demokratická strana, tyto hlasy byly ještě hlasitější. Po porážce Rakouska-Uherska v první světové válce v roce 1918 sice vznikla nezávislá republika, ovšem země Trianonskou smlouvou ztratila 60 % svého předválečného území ve prospěch Polska, Československa, Rumunska, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie), Rakouska a Itálie. Trianon se stal pro Maďary zdrojem frustrace a tzv. iredentismu (snahy o anexi území s významnou maďarskou menšinou). Maďarsko bylo v roce 1919 vyhlášeno socialistickou republikou, této době probíhaly násilné střety mezi komunisty a antikomunisty, které vedly k masovým deportacím a popravám. Ve dvacátých letech minulého století se Maďarsko stalo královstvím.
Druhá světová válka
V letech 1938-40 Maďarsko pod vedením Miklóse Hothyho anektovalo některé části Slovenska, Podkarpatské Rusy a rumunské Transylvánie. Maďarsko se během druhé světové války připojilo na stranu Německa a zúčastnilo se invaze do Jugoslávie a následně bojů na východní frontě proti Sovětskému svazu. Maďarská vláda později spolupracovala s Německem také na deportaci maďarských židů do koncentračních táborů. Tváří v tvář blížící se porážce Německa Maďaři začali vyjednávat se Spojenci o příměří, v říjnu 1944 však Němci pod tlakem okolností donutili Horthyho abdikovat ve prospěch proněmecké loutkové vlády. V únoru 1945 bylo sovětskou armádou dobyto maďarské hlavní město Budapešť a do 4. dubna bylo obsazeno celé území.
Gulášový socialismus
Po válce se Maďarsko stalo komunistickým státem se sovětským stylem vlády a ekonomiky. V roce 1956 proběhlo rozsáhlé Maďarské povstání, které bylo násilně potlačeno sovětskými vojsky. Sovětský svaz v reakci zavedl tvrdé represe a zatkl vůdčí osobnosti povstání včetně proreformního premiéra Imre Nagye. Dlouholetým generálním tajemníkem Maďarské socialistické dělnické strany se stal János Kádár, který ve funkci vydržel až do roku 1988. Kádárova éra však liberálnějším pojetím socialismu oproti jiným zemím pod vlivem SSSR získala přízvisko „gulášový socialismus“.
V Maďarsku na konci 80. let panoval relativní klid a Kádárovi byly ze strany SSSR tolerovány opatrné reformy. Ekonomicky však země začala stagnovat a místo potřebných investic peníze musela utrácet za udržení sociálního smíru. V roce 1988 byl stárnoucí Kádár nucen odstoupit ve prospěch mladšího Karoly Grósze, který následně drastickými úsporami sice odvrátil závažnější ekonomické potíže, ale na úkor životní úrovni obyvatelstva, z něhož se zhruba desetina ocitla pod hranicí životního minima. Grósz zároveň udržoval blízké vztahy se Západem.
Na konci 80. let o sobě začala dávat vědět politická opozice. Radikálové z řad opozice mimo jiné kritizovali nedostatečnou „ochranu“ menšin v zahraničí, zejména Rumunsku, do centra pozornosti politických debat se pak dostávala maďarská historie, zejména potlačení povstání v letech 1956 a 1849 ze strany sovětské a předtím ruské carské armády. Obecně bylo možné opozici rozdělit na dvě křídla – liberální (zejména ve městech) a konzervativní (venkov). Nejpronásledovanější režimem byli liberálové, koncentrující se okolo Svazu mladých demokratů (Fidesz).
Přechod k demokracii
Grósz v čele vládní strany odmítal politické reformy, ale vůdčí roli postupně získali mladší radikálové. V říjnu 1988 se stal premiérem Miklósz Németh, za jehož vlády bylo dosaženo důležitých politických i ekonomických reforem. Bylo umožněno soukromé podnikání, přijaty byly i první zákony umožňující politickou pluralitu. V únoru 1989 byl přijat Akční program, kde se strana distancovala od své minulosti, zřekla se vedoucího postavení ve státě a předložila plán proměny celého systému. Rehabilitován byl rok 1956 včetně popraveného Imre Nagye. Jeho symbolického státního pohřbu 16. června 1989 se zúčastnilo okolo 250 tisíc lidí. Po vzoru Polska již od května 1988 probíhaly diskuse u kulatého stolu. V květnu 1989 vláda rozhodla o otevření hranic s Rakouskem, což vedlo k velkému exodu Němců z NDR přes Maďarsko na Západ, což dále zrychlilo vývoj v Maďarsku. Komunistická moc se pod tlakem začala hroutit a v den výročí počátku Maďarského povstání, 23. října 1989, byla uzákoněna nová ústava a vyhlášena Maďarská republika. Vládnoucí strana se rozpustila a přeměnila se v Maďarskou stranu socialistickou se sociálnědemokratickým programem. V prvních svobodných volbách v březnu 1990 zvítězilo Maďarské demokratické fórum (MDF) se ziskem 43 % hlasů a 164 mandáty z 386.